Tak jsem si sedl k PC, po dlouhém dnu uklízení a jdu to tak nějak sepsat.
Ještě než začnete číst moje myšlenkové pochody, prosím zas o zpětnou vazbu
docs.google.com/forms/...
/edit?usp=drives...
Základní slovo je asi DĚKUJI! Stále jsou věci, které člověku dokáží udělat radost, ale je mnoho i těch co udělají starost.
Tento sraz jsem chystal cca 14 měsíců, ano už před 14. ročníkem jsem chystal věci na 15. (půlkulatý), opět 2 měsíce před srazem nervozita, klasické sny o tom, že jsem něco nevzal s sebou na sraz, různé věci kolem, těsně před srazem nestíhačka v dodělávkách, manželka, která mě má v tu dobu plné zuby, protože vidí, jak jsem "mimo" a pak to vypukne. Čtvrtek - neděle, jedním slovem BLÁZINEC, nejíst (nestěžuju si, prostě to tak mam, nechci jíst, nemam hlad, jen dodržuji pitný režim nealka. A pak doma na váze je pak krásný pohled o kolik přijede člověk lehčí a i na chůzi do schodů je to poznat, natož pak v hokejové brance), pořádně se nevyspat, snažit se udělat maximum, co jde, aby pro účastníky byla akce co nejlepší. Možná že chci až moc, hlavně po sobě, programu, někdy i po pořadatelích. Děláme, makáme, nekteří spíš pusou než rukama, na vše milion komentářů, ale zvládáme.
Pak se i stane, že nám to někdo může (třeba nechtěně) pokazit, sebere to člověku nadšení i energii. Přiznám se, že v pátek jsem měl dost. Hledal jsem něco, co mě povzbudí. Když jsem si sedl ke Sváťovi a popovídali jsme si, jak bychom si rádi užili tu pohodu a pokec s kamarádi, tak jako dřív, docela se mě zastesklo po starých časech v Pohoří u podia, kde jsme jako grupa prováděli slavný páteční rej a při timelapsových obrázcích na youtube se nasmáli